Kolem roku 1900 byla svatba záležitostí celé rodiny a vzhled nevěsty neměl demonstrovat její individualitu, nýbrž majetek a sociální postavení. Netýkalo se to jen svatebních šatů, ale také výbavy, která byla vystavována v domě nevěsty hostům na odiv. 
Výbava obsahovala osobní, stolní a ložní prádlo a pro dívku byla chystána často už od dětství. V dobách bez praček a elektrických žehliček byla údržba prádla náročná a bylo potřeba mít jeho dostatečnou zásobu. Výbavu si nevěsta zhotovovala buď vlastnoručně, nebo se na ní alespoň podílela, minimálně vyšíváním monogramů.
Slečna z dobré rodiny musela při výběru svatebních šatů zachovávat ustálené konvence, jinak riskovala, že ji okolí pomluví. Musela působit cudně, být zahalená téměř od hlavy až k patě, proto volila šaty upjaté ke krku a dlouhé až na zem. V módě byla silueta X- široké balónovité rukávy, na předloktí zúžené, útlý pas a rozšířená sukně. Žádoucího tvaru postavy bylo dosaženo pomocí korzetu a spodniček. Oblíbenými materiály byly hedvábí a mušelín, zdobené krajkami a výšivkami.
V této době již převažovala pro svatební oděv bílá barva, ale nalezneme i jiné. Pořízení nových šatů bylo nákladné a ne každá rodina si to mohla dovolit, proto se chudší dívky vdávaly ve svých nejlepších šatech, které nosily ve svátek. Také při druhém či dalším sňatku se bílá neužívala, protože byla chápána jako znak nevinnosti. Některé dobové fotografie ukazují zajímavý jev- nevěstu celou v černém, pouze s bílým závojem. Dělo se tak v případě, že si dívka brala vdovce. Smuteční barva měla vyjadřovat úctu nové manželky k nebožce.
Svatební účes byl tvořen z vyčesaných vlasů a korunoval jej závoj. Ten byl natolik dlouhý, že vybíhal ve vlečku.
Kytici nevěsta dostávala od ženicha. Na přelomu 19. a 20. století bývala populární květomluva, proto se výběru druhů se věnovala velká pozornost. Například bílé růže symbolizovaly čisté srdce, kaly vzájemné přátelství, lilie upřímnost. Kytici si nevěsty nechávaly jako vzpomínku, dnešní rozšířený zvyk házení kytice je mladšího data a importovaný z anglosaských zemí.
K svatebním šatům se pojilo mnoho pověr. Věřilo se, že se nemají začít šít před ohláškami, jinak z manželství sejde. Jejich výrobě mělo přihlížet co nejvíc lidí, aby byl pár obdařen četným potomstvem. Nevěsta nesměla mít na sobě nic modrého, to značilo vztah plný modřin. A myrta v podobě věnečku na hlavě nevěsty, nebo jako ozdoba šatů měla přinést lásku, která je věčně zelená a nikdy neuschne.