Vždycky jsem si přála mít zodpovědnou práci a dělat něco smysluplného, aby na mě byli rodiče pyšní. Jako dítě jsme chtěla být učitelka a doktorka. Vždyť učitelky, ty se mají, protože mají velké letní prázdniny, které trvají dva měsíce. Navíc mezi tím mají i několik dní volna a víkendy mají vždy volné. Navíc bych pracovala s dětmi, a to se mi líbilo. Ale jak jsem rostla, začalo se mi líbit povolání lékařky. Své babičce jsem často říkala, že až budu lékařka, tak se o ni budu starat, jak nejlíp dovedu. To samé jsem řekla dědečkovi. Jenže bohužel moje školní výsledky nebyly perfektní. Navíc v deváté třídě jsem se platonicky zamilovala a známky šly z kopce. Maminka byla nešťastná, ale mě to bylo jedno.
Nakonec jsem základku vyšla docela dobře a nastoupila jsem na střední školu. Vybrala jsem si střední zdravotní školu. Alespoň jsem byla blíže mému nedostižnému povolání. Jak čas plynul, učení mě začalo bavit. Bavily mě zdravotní masáže a péče o nemocné klienty, kam jsem chodila na praxi. Později jsem si při škole našla brigádu, a to v domově důchodců, kde jsem o staré lidi starala.
Bavilo mě to a já přemýšlela, že dál půjdu studovat farmacii. A to se mi naštěstí povedlo. Maturovala jsem s dobrými známkami. Na farmacii jsme se dostala a já se věnovala lékům. bavilo mě to, ale i tak škola na mě byla velmi těžká. I když jsem se snažila, školu jsem ukončila. Moc mě to mrzelo. Bavilo by mě pracovat ve farmaceutickém průmyslu a toužila jsem pracovat v lékárně a vydávat léky nakoupené v lékárenském velkoobchodě https://technolife.cz/pharmacy-supply/. Bohužel mi to nevyšlo, a tak pracuji v senior centru. Tam mám taky velkou zodpovědnost a jsem na sebe pyšná i tak. Práci farmaceuta nechávám pro ty zkušenější. Je mi málo přes třicet let, a ještě bych klidně studovat mohla, ale farmacie je opravdu těžká škola a je třeba se studiu hodně věnovat. Je to velmi zodpovědná práce.